Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Grimm ze Slunečné verandy

Grimmův Deník
GRIMMŮV DENÍK
 
Zápisek 1, 12.3.2009
 
Vítám vás ve svém deníku,
 
jmenuji se Grimm (dodatek ze Slunečné verandy akorát upozorňuje na můj honosný původ) a doma mi říkají různě, ale hlavně Grimme, Grimmíku, Grimmíčku (to teda hlavně panička).
 
Narodil jsem se 26. ledna 2009 mamce Extře ze Slunečné verandy a taťkovi Hanovi Bohemia Cardinal, a nebyl jsem sám, se mnou přišli na svět ještě jeden kluk a tři holky. Celkem příjemná zkušenost, hned od mala být v takové hezké společnosti jakou mi kromě sourozenců dělaly i ostatní tety - kníračky. No bylo nás doma (tedy v Brně odkud pocházím, to poznáte z mého štěkotu, mám trochu akcent) hodně, přesněji řečeno, jako psů.
 
Svoje dva lidi jsem poprvé viděl v sobotu 7.3. 2009, když se na mě přijeli podívat. ONA je děsně roztomilá (asi mě bude rozmazlovat) a ON je takový správňák ( s tím prý budu cvičit, mluvil s mojí chovatelkou o nějakých zkouškách, ale tomu jsem moc nerozuměl, radši jsem se mazlil s NÍ. Pobyli u nás asi čtyři hodiny a pak utíkali na vlak (sice nevím co to je, ale asi něco moc prima, když tak utíkali).
 
Udělali hodně fotek, pořád se na mě smáli a hladili mě, akorát budu dost daleko od mamky a tet, prý budu bydlet až v Děčíně a přijedou si pro mě 21. 3. 2009, tak už se na ně těším.
 
Zápisek 2, 21.3.2009
 
Tak a je to, už jsem doma v Děčíně, dnes to bylo hodně namáhavé, ráno jsme vůbec nedostali najíst (ani mamka a tety nedostaly), to kvůli tomu, aby ti z nás, kdo se dnes stěhovali, nezvraceli v autě. Ti moji dva lidi vstali brzo ráno, aby si moji maličkost mohli už před devátou hodinou vyzvednout. Dorazili v super náladě a s sebou měli ještě další dva lidi (prý to jsou JEHO brácha s přítelkyní), docela to bylo fajn, zase jsem byl středem pozornosti, ikdyž nutno dodat, že se všichni čtyři mazlili se všemi. Já byl ale přece jen upřednostňován. Hodinu jsme si hráli všichni dohromady a pak mě naložili do velké stříbrné věci (říkají, že je to auto, docela příjemné svezení). Ze začátku jsem dost plakal a naříkal (trochu se za to stydím, jsem přece drsný frajer), ale pak jsem se unavil a usnul.
Nejdřív jsme se zastavili v hlavním městě, páníček tam měl babičku v nemocnici, tak se za ní stavil a potom jsme jeli do Roudnice k JEHO rodičům, tam to bylo bezva, poznal jsem nové dva psí kámoše Bondíka a Ciminku, pro změnu se se mnou všichni pomazlili, já si hrál se psy a pak jsme se museli stavit u JEHO druhé babičky (situace se opakovala, hlazení, šišlání apod.)
Nakonec jsme vyrazili k JEJÍM rodičům, vezli jsme tam brambory, ale hlavně MĚ. Jsou výborní, mají tam Badíka, to je další kámoš na hraní. Když jsme přijeli, tak to bylo jak přes kopírák (hlazení.....). 
To ovšem nebylo vše, když už jsem si myslel, že mě konečně vezmou do mého nového domova, tak mě vzali do nějakého obchodu a koupili mi obojek s vodítkem (jsem naprosto neodolatelný a páníček poznamenal, že pokud chci mít úspěch musím dodržovat heslo: SUIT UP, proto to nové vybavení).
Po tom všem jsme se konečně dostali domů, hezký dům se zahradou, hned jsem to všechno očichal a označkoval (teď tady vlastně vládnu já), a protože jsem byl unavený, tak jsem zalehl do připraveného pelíšku a usnul.
S JEJÍ babičkou a ségrou jsem se taky dnes seznámil, takže jsem poznal kompletní rodiny obou mých lidí.
Teď už jsem dost unavený, dnešek byl hektický, tak zase někdy.....
 
Zápisek 3, 22.3.2009
 
Dnes je to moc smutné, můj kamarád a páníčkův první velký knírač, BOND bez PP dnes odešel do psího nebe, kde si hraje s Grace, Arinkou, Dafne i Beníkem (to dnes říkal páníček), včera jsem ho poznal a ikdyž už mu nebylo moc dobře, tak na mě dával pozor, abych si neublížil (prý jsem Janek elektrickej), no moji lidi mě odvezli k Badíkovi a pak jeli do Roudnice, protože JEMU volal ráno brácha, že mají přijet. Přijeli až večer, oba byli moc smutní, ale já je z toho dostal (jsem prostě superštěně, velkoúžasnolepé štěně). Páníček mi udělal pešíka a už se přetahujeme, vždycky vyhraju (ON nemá vůbec sílu, nebo se mě bojí). Tím bojem jsem tak unavený, že už sotva vidím na monitor, takže já jdu do pelíšku, mějte se všichni krásně, zase někdy......
 
Zápisek 4, 25.3.2009
 
Tak si představte, že už nosím obojek i vodítko. ON mě bere na procházky (sice jen do parčiku před domem) a já běhám a je mi tak nějak jedno, že mě pak zase připne. Docela si to užívám a dokonce jsem se pro ně "navoněl", jenže věděli jste, že to, co mi voní, jim ne? Našel jsem si super pozůstatek po jiném pesanovi a hurá, už jsem se vyválel a myslel jsem si, že budou mít radost.
To teda měli, vzali mě na ruku, odnesli domů, do koupelny (tuhle místnost mám rád, jenže...) a tady se to stalo, dnes jsem se poprvé koupal.
ON si se mnou vlezl do sprchového koutu (vanu nemáme) a vydrbal mě, že jsem ani nevěděl, že už je hotovo, tak to bylo rychlé. Pak mě ONA vysoušela ručníkem a navíc ještě fénem (hezky z dálky, to bylo příjemné). Takže dnes jdu do pelíšku pěkně čistý a voňavý, mějte se a zase někdy....
 
Zápisek 5, 29.3.2009
 
Dnešek byl opravdu náročný, ráno jsme jeli do Lesné za Badíkem a po obědě jsme šli na procházku (na proutky do vázy, blíží se Velikonoce), skoro celou cestu jsem šel po svých (občas mě to nebavilo, tak mě nesl páníček nebo paničky taťka). Když jsem ťapkal kolem nich, tak z toho byli úplně hotoví, jediný, kdo to nesl s klidem byl Badík (zatím mě spíš otlouká, ale jen co dorostu....) Poprvé jsem byl na pastvinách (páníček zase říkal něco o stopách atp.-ono ho to ještě nepustilo), měl jsem jednu negativní zkušenost - zamotal jsem se tam do drátu a moc jsem se polekal, že jsem pak k nikomu nechtěl a byl jsem jen u páníčka. No, a zbytek cesty mě panička rozmazlovala, abych jí vzal na milost (já to přitom jen hrál, vždyť jí mám rád). Taky jsem dnes capkal v takovém malém potůčku (jo, a taky jsme potkali nějaké lidi na hrozně moc burácejcích strojích - páníček říkal, že to jsou crossky - jo, a tihle crosskaři vůbec nejeli opatrně a ohodili páníčka a paničky taťku od hlavy k patě bahnem a pak ujeli. Byli to pěkní darebáci, co vůbec jezdí po cestách pro pěší? A taky nebrali ohledy na štěně (to už je skoro trestný čin, aspoň dle mého). Takže jsme přes tři hodiny chodili a chodili (někdy spíš lezli po čtyřech - pro mě s Badíkem v poho, ale pro moje lidi docela zápřah, jsou tam docela slušné kopce). Když jsme se vrátili domů - teda k Badíkovi domů, tak mě oba, páníček s paničkou, vykoupali. Byl jsem celý od bahna, ale naprosto spokojený, pak jsem se napil, najedl a usnul. Nechali mě hodinku prospat, pak mě naložili do auta a odvezli k nám domů, kde jsem se napil, lehnul jsem si a přemýšlel, co napíšu do deníčku, tak a protože už je to za dnešek všechno, jdu spát, mějte se krásně a zase někdy.....
 
Zápisek 6, 30. 5. 2009
 
Tak posledních pár dní stále prší a fouká, byl jsem promočený a vyfoukaný a už mě omrzelo lítat venku v takovém "psím" počasí, takže jsem si zalezl k počítači a doháním resty. Venku je ošklivo a tady je příjemně teplo a pohoda. Za ty dva měsíce, co jsem nic nepsal, se toho stalo poměrně dost. Dostal jsem injekci (jsem naočkovaný a můžu vesele chodit na cvičák), páníček mě bere na procházky, tam zapíchne do země takový kolík, chvilku přešlapuje na místě a pak někam jde, já jsem přivázaný, koukám na něj a štěkám a štěkám (on je asi natvrdlý, copak mu není jasné, že chci k němu?), páníček mě z dálky chválí a volá. Pak si pro mě přijde, dá mi superdlouhé vodítko, vezme mě k tomu kolíku (teď už vím, že u toho kolíku bude masíčko), takže já už letím a štěkám radostí, že se nažeru :) no pak hledám další kousky masíčka a on mě stále chválí (teda aspoň ze začátku, teď, když už to dělám automaticky, mi řekne vždy jen "hledej" a "stopa" a já čichám), on má radost, já mám radost z něj a tak nějak jsme oba spokojení. Na konci těhle stop vždycky leží náš tahací hadr, takže se taháme (já vyhraju, jako vžy, to už jsem přece psal), pak spolu blbneme a když jsem unavený, tak si páníček lehne na zem, já si vlezu k němu a na chvilku si zdřímnu. To je super, mám to moc rád. Chodíme taky na výlety, když svítilo hodně sluníčko, tak jsme pořád někam chodili. Oni ujdou víc a nejsou unavení, to já se snadno unavím, takže mě páníček vždycky, když už jsem nemohl nosil v náručí, prostě pohoda. Doporučuji všem pesanům, ochočte si svoje lidi a cvičte je, dokud to jde :) Taky jsme doma napustili bazén, je to super, jen se ještě trochu bojím chodit až na kraj. Vždycky, když se něčeho leknu, tak se utíkám schovat k páníčkovi a pak už se nebojím. Abych nezapomněl, jezdil jsem taky hodně autem na výlety za Ciminkou. Tady je prostě znát, že je jen o málo starší než já a že je to taky střední kníračka (když jsme spolu, tak můžeme lítat a skákat, štěkáme na lidi a mazlíme se s páníčkem) Auto mám moc rád, každý den se svezu, když páníček přijede domů z práce a zastaví před domem. Než zaparkuje na dvoře, tak mě naloží, já si způsobně sednu a vysloveně si to užívám). Máme tu taky pěkně zlého kohouta, když jsem byl menší, tak jsem se ho bál a páníček ho ode mě odháněl, teď už chráním páníčka já, když se proti němu kohout rozeběhne, tak na něj vlítnu, zaštěkám a on dá pokoj. V květnu byl páníček v Roudnici na mistrovství hafanů (belgičáci z celého světa), tlumočil tam skoro týden, takže jsem byl sám doma (teda s paničkou, tu jsem hlídal a mazlil se s ní), umíte si představit, jak se nám po něm stýskalo? Jsem rád, že mám ty svoje lidi doma a můžu je kontrolovat. Každé ráno, než odjede do práce se se mnou pomazlí a já musím udělat nějaký cvik, který po mě chce, nejvíc je to "sedni" nebo "štěkej" a když to udělám, tak dostanu mlsku, pochvalu a on potom jede pryč. Snad budou teď zápisky v deníčku častější, pokusím se o to, mějte se krásně a zase někdy......
TOPlist